Já budu tím kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním

Podrážděný vším tím hemžením

Uražen přesto toužím být uviděný

A tak svlékám duši aspoň do půl těla

Taky by jsi měla

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí

Stojím tu bez účasti - a všechny svý části

Drolím do slov chycen v pasti

Já dobře vím

Že v sobě nic nezměním

Mezi námi stěna tenká

Nadechni se už jsi velká

Lenka Favrilo Princip mýho

Intimního světa

Stačí jedna věta

A přístav potopen

Lenka osobní likvidační četa

Půlnoční stilueta

Tak nejistá

Stává pod oknem

Když prší

A mělodie hrací skřínky

Schová vzpomínky

Jež dobarvíme časem

Co my dva zmůžem bez maminky

Dvě snivé děti

S rozechvělým hlasem

Lenka náplast na bolení hlavy

Noční osvětlení Prahy

Vše skutečné

Jak říká stejně není věčné

A když jí víno zbarví tváře

Říká ano bez faráře

Když kusem celofánu

Zdobí k ránu svatobránu

Svírá mý svědomí jak zbraně

Když moje třesoucí se dlaně

Jí bloudí tělem

K místům určení

Ne není

Ne není jiné vysvětlení

Po ranním tlení noční

Korespondence Lence

Jen se koukni svět se mění

Ale my dva

Jsme dotek bez chvění

Tím končí píseň