Udeřil hlas do tváře slovy

Oběti své do sítí loví

Slyšíš ta slova, jsou jako břity

Svírají duši a raní city

Jen na co sám chce, tak odpoví

Jdeš poutí zapomnění a věříš, že se změní

Lidstvo na věky věků, od pradávna lže až k vzteku

Hlavu k nebi zvedáš

Stále sílu hledáš

Ty víš, že lhát se nemá

Proto měj ústa němá

Intrikánům za pravdu nedáš

Seš vězněm slepé touhy, žít život v pravdě pouhý

Nebát se probuzení, toho rána, co vše změní

Ústa lháře pravdy se bojí

Vždy na povrch vyplouvá

Lhář úskokem lstivým rány si hojí

Jazykem zlým se vymlouvá

Ztraceni v prachu cest

V objetí prázdných gest

Zapomenout na intriky

Věřit na okamžiky

Že každého čeká poslední soud a trest

Seš vězněm slepé touhy, žít život v pravdě pouhý

Nebát se probuzení, toho rána, co všе změní

Ústa lháře pravdy se bojí

Vždy na povrch vyplouvá

Lhář úskokem lstivým rány si hojí

Jazykеm zlým se vymlouvá