(u vodopádu, u vodopádu)

Vzdalovala jsem se světu a lidem v něm

Soudila i duše, každý byl poskrvněn

Na tvé hrudi leže, bylo to jak sen

Pochopila jsem, že lásky budu poslem

Všechna zloba zmizla za jednu vteřinu

Otevřels mě něžně jak poupě leknínu

I kdyby to bylo vše, co jsme měli zažít

I přes to mi zbylo co budu věčně ztrážit

I když se stmívá, já se zpovídám

V mysli tě vídám

U vodopádu

Myslela jsem, že se rozpadnu na tisíc dílů

Srdcem točils mi jak tisíc vírů

Popluj kam tě vítr jednoho dne zavane

Ať tě žene vichr třeba pryč, třeba ke mně

Uvnitř mě je něha, každý den dozrává

Už nikam nespěchá, pevně mě objímá

I když se stmívá, já se zpovídám

V mysli tě vídám

U vodopádu

Myslela jsem, že se rozpadnu na tisíc dílů

Srdcem točils mi jak tisíc vírů

U vodopádu, u vodopádu

U vodopádu, u vodopádu

U vodopádu, u vodopádu

U vodopádu, u vodopádu